Macaté blues
Chtěl bych napsat a zazpívat blues,
macaté blues
stejně plnoštíhlé, měkké ženě
vinoucí se majestátně jako horská pěšina
rozkošnicky směrem k věčnosti.
Blues něžné jako Říjnová revoluce.
Blues sobecké jako Matka Tereza.
Blues odvážné jako kníže Neklan
nebo českoslovenští politici po srpnu 1968 v Moskvě.
Blues macaté jako Twiggy.
Blues plnoštíhlé jako Halina Pawlovská.
A když je té ženě dospívám,
chtěl bych ulehnout do jejího měkkého úsměvu
a pak ji ojet jako pneumatiku Barumku.
Co si lze přát víc?
Nic.
Snad přece jen něco.
Slyšet ji při tom křičet z plných plic:
„Ještě, ještě, ještě,
úžasně přímočaří bohové spermatického deště!“ |